Zlatá stoka

Umělý kanál Zlatá stoka, vystavěný v letech 1505–1520, je mistrovským dílem Štěpánka Netolického, propojuje pomocí dalších stok rybníky na levém břehu Lužnice. Délka se udává na mezi 45 až 50 km.

Ve většině délky jde uměle vyhloubený kanál, částečně však vedený i v uměle navršeném zemním valu a zajištěný proti unikání vody. Vedení a podoba stoky jsou neměnné už přes pět století. Kromě zásobování rybníků vodou Zlatá stoka dříve sloužila také v horní části k plavení dřeva (poslední plavení proběhlo už v roce 1937), dodnes ale zabezpečuje cirkulaci vody mezi jednotlivými rybníky na Třeboňsku, okysličování vody a výměnu živin, nezbytných pro chov ryb.

Svůj název „Zlatá“ dostala stoka v průběhu staletí právě pro svůj význam a jedinečnost. Po celý rok přivádí vodu pro sádky, doplňuje vodu v rybnících, ale zároveň ji v období výlovů odvádí. Naprostou nezbytnost prokazuje Zlatá stoka v zimě, kdy okysličená voda umožňuje přežití ryb pod ledem.

Celý systém této rybniční soustavy byl dne 30. května 2003 oficiálně nominován pod označením „Třeboňské rybníkářské dědictví“ k zápisu do seznamu světového dědictví UNESCO. Už v roce 2002 bylo jádro rybniční soustavy na Třeboňsku prohlášeno národní kulturní památkou.